Světlo verzus temnota

Téma světla a temnoty je nyní více jak aktuálním tématem. Jak je však zřejmé, spousta lidí si je nevykládá správně, nebo dokonce proti tomu „zlému“ bojuje. Jen pro uvědomění… „bojuje se zlem“! Co to asi s tím „zlem“ udělá, když se proti němu jde jeho kvalitou energie? Milé zlo ještě nabere na síle a vlastně je naší energií podpořeno. To je holá matematika. Mínus a mínus dává plus. Neboli se síla sčítá. A máme tu hned posílené zlo o naši vlastní bojovnou energii.

Existuje nějaká cesta? Jak je možné se se zlem vypořádat? Jak to vnímám já, tak cesta je v pochopení úlohy zla jako takového a především, co je jeho úkolem pro nás jako bytosti, které se inkarnujeme. Samotný systém, jak je navržen, vychází z toho, že na základě zkušeností se můžeme rozvíjet. To znamená, když se narodíme, máme předem připravený plán, díky němuž máme dojít právě k učební látce a tu pak projít. Na konci jsou zkoušky, na nichž závisí náš postup k dalšímu úkolu. Není-li zkouška absolvována správně, nastává opakování ročníku v podobě opakujících se událostí, jenž vedou k pochopení učiva. Zde se opět nabídne situace, kde se ukáže, jak je daná učební látka zvládnuta. Pokud se opět neprojde správně, může nastat neustálé opakování, či tzv. přiostření situací. Zde se právě často objevuje cokoli, co v nás vyprovokovává použití našich temných stránek. To je například zloba, hněv, egoismus, krutost, ale také lítost apod. Tyto vlastnosti plodí velmi nízké vibrace a setkáváme se tváří v tvář se zlem. Není tedy divu, že pak si tu samou energii přitahujeme ze svého okolí. Zde totiž pracuje ještě další záležitost v podobě vesmírného zákona, kde stejné přitahuje stejné, akce přitahuje reakci, vrána k vráně sedá a tak. Ve fázi, kdy ještě nedojdeme uvědomění si všech souvislostí, ještě více bojujeme a žehráme na svůj osud, který si ale bohužel tvoříme sami svým chováním.

Jak to vše správně chápat? Je důležité to pojmout jako celek. Vezměme ku příkladu symbol jingjang. Tento symbol obsahuje návod a zároveň vysvětlení, jak je nastavené fungování vesmíru. Je to vesmírný princip v obraze. Kruh symbolizuje ducha. Jedná se o nejuniverzálnější symbol magie. Jeho nepřerušená linie představuje dokonalost, věčnost a nekonečný cyklus stvoření, zániku a obnovy. Bílá versus černá v dokonalém prolnutí- splynutí. Vše je obsaženo ve všem. Světlo nemůže existovat bez tmy a tma zase bez světla. Je to ukázka harmonie jinové- černé -klidové ženské energie, která je spojená s lunární pasivitou noci. A jangové– bílé – ve spojení s aktivitou mužské energie, slunečního světla a dynamiky dne. Jeden bez druhého by neexistovaly. Stejně jako dobro a zlo, světlo a temnota. Obojí má rovnocenné místo a díky tomu je rovnováha v jednotě. Tento symbol v trojrozměrné verzi je koule. Pokud je všechno v takto dokonalé rovnováze, pak je možné být v jednotě mimo tento dualitní systém. Mimo systém polarit. Setkávám se občas s přístupem, kdy se lidé dělají světlem samotným. Ale v dualitě toto má svoji reakci. Pokud vytěsním některou z polarit, stanu se zajatcem této vytěsněné části. Například: Ignoruji- zlo, temnotu a nepřijímám ho jako součást harmonie, pak se to v té symbolice projeví tak, že uprostřed kruhu je bílá, tedy světlo, které upřednostňujeme. Ovšem tma se vytěsní na obvod, a tím je světlo uzavřeno ve tmě. Bílý kruh lemovaný černým obvodem. V praxi to pak je tak, že si přitahujeme vše jinové včetně těch negativních projevů. Sice žijeme světlo, ale ne harmonii a jednotu. Pak se nestačíme divit, proč se nám to děje, když jsme tak hodní a plní lásky. A to jen proto, že jsme nepochopili základní vesmírný princip.

Proč je to tak nastavené? To je právě to, co máme pochopit. Rosteme díky zkušenosti. A díky prožití a ochutnání způsobů chování a jednání. Když spácháme zlý čin, setkáme se se zákonem akce a reakce. Tím dostáváme možnost pochopit, co je správné a co ne. Takovýmto  způsobem omylů a nesprávných rozhodnutí přichází pochopení, učíme se a duchovně rosteme. S přibývajícími pochopeními jsme méně nebezpeční a otevírají se nám nové schopnosti a možnosti svého působení ve společnosti a vesmíru. Způsob přijetí zla a temna je tedy v tom, co je jeho úkolem. Rekrutuje v nás dobro. Kolik zla pochopíme, tolik dobra se v nás zrodí. Dualita je tedy škola vesmíru, Boha. Jakmile v sobě poskládáme úrovně celého tohoto navrženého programu a složíme závěrečné zkoušky jako celistvá bytost, pak může nastat opuštění výuky a nastat tvořivost v jednotě. Tedy praxe.

Ještě bych se ráda zmínila o daných úrovních, alespoň příkladem. Jsme- li stále v dualitě a cokoli vám nefunguje, pak vězte, že právě v dané oblasti není zpracovaná a správně pochopená dualita. V současnosti je asi nejviditelnější rozkol mezi ženskou a mužskou energií. Problematika je daleko složitější, ale ku příkladu zde uvedu tento. Například se objevuje vzájemná nerovnocennost a neúcta jeden k druhému. Vše si myslím hodně vychází z nedorozumění a nepochopení se.  Ženy nectí své muže, protože jsou nuceny přebírat jejich  úlohu ve vnějším světě. Nutí pak muže pomáhat jim v tom svém vnitřním světě – domácnosti, což zase nelibě nesou muži. Ani jeden není ve své přirozenosti takto nastaven a přitom jsou k tomu nuceni díky nastavenému způsobu života. Jak to ale často dopadá? Jedna z částí je přetěžovaná nebo zažívá disharmonii. Začne vyčítání a princip rozvrácené duality pracuje na plné obrátky. Dalším příkladem je nerovnováha hmota a duchovno. Hodně duchovních lidí se potýká s nedostatkem peněz, hmoty. Na opačné straně se zase setkáváme s tzv. materialisty bez známek duchovního napojení. Zase se zde značí disharmonie. A takto bych mohla pokračovat dál a dál. Tímto jsem chtěla jen ukázat, kde a jak se tento nesoulad může projevovat.

Přeji všem, aby pochopili rovnocennost a důležitost čehokoli, byť je to nepříjemné. Vše je projeveno k naší spáse. Všechno je projevením Boží tvořivosti a globální harmonie, jež nás vede celistvosti.