Regrese

Téma: Strach – ztratit nad sebou kontrolu

Tato regrese mi přišla opravdu zásadní a po informační stránce velmi důležitá, proto ji zde uvádím.

Jak už jsem řekla, hledali jsme život, kde jsem měla strach ztratit nad sebou kontrolu.

Celé se to odehrálo mimo planetu Zemi. Vnímala jsem to spíše jako nadplanetární prostor.

Celá událost začala tak, že jsem hledala pocit jistoty a štěstí. Přišla mi tedy do cesty možnost dát se k letce, která zajišťovala sbírání informací. Původně jsem si totiž myslela, že to byly informace. Měli jsme přesně vytyčené trasy a naprosto podrobně nastavenou činnost, tak, aby se tato práce odehrávala skutečně automaticky. To mělo velmi podstatný záměr. Nesměli jsme být  nuceni přemýšlet. Byli zde přímo i bytosti, které pomocí napojení, či telepatie  dohlíželi na to, aby nikdo z nás myšlení nepoužíval, či dokonce nás nenapadlo něco měnit. Tato kontrola byla tak důsledná a odstrašující a zároveň dokonalá, že jsme měli obrovský strach. Ustrašeně a velmi striktně jsme tedy kontrolovali svůj mozek, aby nezačal na nic myslet. Porušením tohoto nařízení znamenalo nejen ztrátu oné jistoty, kterou jsem hledala, ale i života v šílených mukách. Měli zkrátka způsob, kterým zachytili veškeré aktivity mozku.

A tak jsme pracovali. Bez myšlenek jako stroje. Uvědomovala jsem si, že dráha kudy letím je vždycky jakoby do hvězdice. Do středu a zpátky na sběrné místo. Nebyly tam koleje nebo něco takového, ale spíše něco na principu lanovky. Tím pádem jsme si prostě nemohli vymyslet, teď pojedu jinudy.

Až jednou nastal okamžik, kdy jsem musela zastavit. Dráha, po které jsem měla pokračovat byla najednou přerušená. A začalo to. Nesmím přemýšlet! Ale co mám dělat ?! Musím něco vymyslet… ale to nesmím.. !!! Když nepojedu dál, tak mě potrestají, když pojedu tak vyjedu z dráhy… A netrvalo dlouho a i dráha, na které jsem stála se rozplynula. Začal mě unášet proud. Najednou se mi naskytnul pohled jakoby z nadhledu.

Celé to vypadalo jako obrovitánský stroj, který dodával námi sesbíranou šedavou mlhu do jednoho centrálního proudu. Ten navazoval na další mechanismus a dál. Viděla jsem i co se začalo dít. Blízko místa, odkud jsem byla vymrštěná to začalo zářit. Ale úplně jinak něž jsem byla zvyklá. Byla to skutečná záře! Nádhera, která se neustále víc a víc rozsvěcovala a šířila. Začala jsem zkoumavě bádat o co se to jedná. A pak jsem to uviděla. Tou šedavou mlhou byla energie vycházející ze strachu. Ten byl uměle pěstován na planetkách, kam jsme následně přilétali jako sběrači. Tam jsme tuto energii nasáli a přenesli ji jako pohonnou látku právě do centra tohoto mechanismu. A právě někde přišli na to, že se dá komunikovat skrze srdeční čakru. Předávat si informace a svobodně komunikovat bez toho, aby se to dalo jakkoli ovládat nebo manipulovat. A ta záře vycházela právě ze srdeční čakry. Byla to síla, co dokázala svou září bořit a osvobozovat. Byl to nevídaný pocit svobody.

Ten příběh ještě pokračoval, ale to už není tolik důležité.

Přišlo mi to až neuvěřitelně podobné tomu, v čem dnes žijeme. Snahy o zmanipulování čehokoli, jen aby z toho bylo co nejvíc. Společensky uznávané hodnoty jsou uměle podsouvány a vyzdvihovány, dětem se narušuje psychika a oslabuje se odolnost tělesných funkcí degenerovaným jídlem. Záměr? Možnost ovládat, moc a mamon. Kdo se nad tím jen trošku zamyslí zjistí, že jejich hlavním nástrojem je strach a naše slabosti. A zajímavé je, že způsob, jak se ve všem stoprocentně orientovat máme každý k dispozici. Funguje to skutečně tak, že si položíte otázku a vnímáte jak na ni odpovídá rozum a jak tato otázka zodpovězená po přesunutí do srdce. Chce to cvik, ale stojí to za to. A začíná to být jediný spolehlivý způsob poznání pravdy.